Tomáš Bezvoda: Měl bych boxovat 4. března v Poděbradech!

Česká hvězda amatérského a profesionálního ringu Tomáš Bezvoda se po více jak roce vrací mezi šestnáct provazů. Nyní si můžete přečíst náš rozhovor o jeho nemoci, plánech a návratu do ringu!

V roce 2016 si ve 29 letech přešel z amatérů do profi ringu. Jaká to pro Tebe byla změna?
“Změna to byla pro mě velmi očekávaná a příjemná. Do profi ringu jsem chtěl už dříve. Trochu mě mrzí že jsem nešel dříve. Ale zas zkušenosti z amatérů se mi hodí a je to znát i když profibox je opravdu trochu jiný sport”.

Tvůj první rok vyvrcholil velmi sledovaným duelem s Toljou Hunanyanem, který si ovládl na body. Jak by si s odstupem času svůj výkon hodnotil?
“Já nerad hodnotím svoje zápasy. Od toho jsou spíše trenéři nebo diváci. Ale samozřejmě jsem ten zápas viděl nejmíň tisíckrát. Dal bych si 3. Byl to můj nejlepší zápas v profi, ale chyb tam bylo jako máku. Pro mě zatím nejcennější výhra. Ale věřím, že ty velké zápasy mám ještě před sebou”.

Ondřej Marvan vs Tomáš Bezvoda

Následně se spekulovalo o odvetě a titulu, jenže přišly zdravotní komplikace a přesun do nemocnice. Co se vlastně stalo, že ses musel vzdát na déle jak rok boxu?
“Byl jsem tak namotivován, že jsem začal makat jako blázen. Neposlouchal jsem svoje tělo, přešel nějakou nemoc až mě pak skolila infekční mononukleóza a v průběhu té nemocí ještě
přišlo zranění periferního nervů na pravé ruce”.

Nyní je vše už zažehnáno?
“Teď už to bude rok od nemoci a čeká mě závěrečná kontrola, ale už ty předešlé ukázaly, že jsem naprosto v pořádku. Bohužel s rukou se léčím do teď a vypadá to, že už to asi lepší nebude. Naštěstí to není zas takový hendikep kvůli kterému bych musel přestat boxovat”.

Jak těžké bylo sledovat box pouze jako divák?
“Začátky hodně těžký a celkově to pro mě bylo nejtěžší a nejdelší období úplně bez sportu. Ale na druhou stranu mi to dalo to, že člověk musí brát věci tak, jak jsou a nevzdat se toho čeho
chce a musí si zatím jít a vydržet. Před nemocí mě rozhodila i rýma, teď už jsem v tom směru trochu odolnější”.

Kdy ses vrátil do tréninku a jak bylo těžké po roční pauze opět nasadit rukavice?
“Tak jako sportovat jsem začal třeba koncem léta, ale bylo to spíš rekreační běh a posilování, ale na hodně slabé úrovni. Rukavice jsem nasadil až pomalu na konci roku když jsem to měl
povolené od doktorů. Těžké to nebylo, hlava chce, ale tělo se prostě na to musí připravit.

A teď ta nejdůležitější otázka na kterou všichni čekají. Kdy Tě znovu uvidíme v ringu?
“Věřím, že vše bude tak jak má a já budu moc nastoupit 4.března v Poděbradech na galavečeru Daniela Vencla”.

Jaké máš s trenéry plány pro letošní rok 2018? Chtěl by si získat český titul?
“Chci hlavně pravidelně boxovat, dělat hezké zápasy a opět se stát českou jedničkou a titul? To bude třeba na konci roku pro mě třešničkou”.

Tvé váhovce, tedy super střední váze nyní kraluje Marek Procházka. Bude tvým cílem?
“Vím o něm delší dobu, je aktivní a má i ze zahraničí dobré výsledky. Je česká jednička, takže určitě bych se sním v ringu potkat chtěl”.

Během své rekonvalescence si měl dost času sledovat boxerské dění u nás i ve světě. Které zápasy se ti v uplynulém roce nejvíce líbily a jaké překvapily?
“Tak určitě KKlitschko vs Joshua. Myslel jsem, že zápas vyhraje Klitschko, ale byla to skvělá podívaná. Dále se mi hodně líbila odveta Wildera se Stivernem, to bylo krutý KO. Parádní zápas byl také souboj Golovkina s Alvarezem, kde jsem vůbec remízu nečekal. A samozřejmě zápasy Míry Šerbana a Davida Bauzy v Lucerně. Kluci mi fakt udělali velkou radost a jsem rád, že dovezli tituly”.