Boxerské Legendy: Joe Louis

Joe LouisMáme zde osmý díl na téma boxerské legendy, které vycházejí každou neděli ve 20 hodin. Nyní jsme se zaměřili na jednu z největších amerických ikon světového ringu. „Hnědý Bombarďák“, který drží světový rekord v době držení světového titulu. Dnes je na pořadu dne Joe Louis!

Rodné jméno: Joseph Louis Barrow
Alias: Brown Bomber – Hnědý Bombarďák
Váhová kategorie: Těžká váha
Počet zápasů: 69
Počet odboxovaných kol: 417
Datum narození: 13.5.1914
Místo narození: Lafayette, Alabama, USA
Datum úmrtí: 12.4.1981
Místo úmrtí: Paradise, Nevada, USA
Výška: 188 cm
Rozpětí paží: 193 cm
Profi debut: 4.7.1934 – Výhra knockoutem v prvním kole nad Jackem Krackenem
Poslední zápas: 26.10.1951 – Prohra technickým knockoutem v osmém kole s Rockym Marcianem

Joseph Louis Barrow přišel na svět dne 13.5.1914 v malém městečku Lafayette ve státě Alabama. Jeho otec Monroe Barrow byl farmářem a jeho matka Lilly Reese byla hospodyní. Malý Joe vážil při narození neuvěřitelných pět kilo a již od jeho narození bylo jasné, že se jedná o těžkou váhu. Celkově byl sedmý z osmi dětí a narodil se v polorozpadlém bytě. Jeho otec byl synem bývalých otroků a byl z převážné většiny černoch, avšak s příměsí bílých předků. Lilly Reese byla černoška a z poloviny Cherokee. Joe začal pracovat již v deseti letech pro nejmenovanou firmu, která obchodovala s ledem. Tento fakt se později projevil na jeho velmi silné stavbě těla a také ohromné síle. Již od útlého věku se Louis zajímal o box a pořád ho k tomuto sportu něco táhlo. Jeho matka o této zálibě nechtěla ani slyšet a Joa posílala na hodiny houslí, které on stejně neplatil a peníze co dostal, utratil za vstupy do sportovních center. Ovšem později jí tento fakt došel, ale i nadále svého syna podporovala a rozhodně nepochybila. Joe měl velmi úspěšnou amatérskou kariéru, kterou završil vítězstvím na michiganské zlaté rukavici. 

Joe Louis

Následný přesun mezi profesionály byl samozřejmostí a ani zde se Louis neztratil. Svého prvního soupeře, Jacka Krackena, knockoutoval již v prvním kole. Bylo zcela jasné, že zde máme velmi kvalitního boxera, avšak jak kvalitního, se dozvíme až o pár let později. Joe Louis překypoval skvělou náladou a optimismem. Své následné dva soupeře, Willieho Daviese a Larryho Udella knockoutoval před limitem. „ Utíkat umějí, ale krýt se neumí. Plán, jak mě porazit, mají, ale jen do chvíle než je praštím.“ – Usmíval se americkým úsměvem Louis na novináře. 13.8.1934 se utkal s Jackem Kranzem a Louis se poprvé zapotil. Kranze nedostal na zem a velmi těsně jej přetlačil na body. Ovšem následovalo dvacet jednoznačný duelů, které Louis fantasticky opanoval. Za dva roky odboxoval čtyřiadvacet utkání a všechny vyhrál. Na body to s ním dotáhlo jen pár borců. Výše zmíněný Kranz, Adolph Wiater, Patsy Perroni a Natie Browne. Naopak před limitem šel dolů americký postrach Max Baer, který vydržel s americkým mladíčkem v ringu pouhá čtyři kola.

Joe Louis

Hvězdný lesk trošku zmatnil německý boxer Max Schmeling. Bývalý mistr světa, který přišel o svůj pás kvůli vazbám na nacistické Německo, je pro mladého Američana velkým soustem. Louise posílá na podlahu ringu hned dvakrát. Poprvé v kole číslo čtyři, kdy se Louis ještě zvládá postavit na své nohy. V kole číslo dvanáct se opět ocitá na podlaze ringu, tentokrát naposledy. Schmeling mohl slavit vítězství knockoutem a snít svůj sen o znovu získání titulu do svých rukou. Louis si na svůj titul musel ještě chvílí počkat, avšak ne příliš dlouho. O rok později dostává šanci se porvat o první tituly s Jimem Braddockem, který tyto pásy vyhrál nad Maxem Baerem. Braddockovi se velice vydaří první kolo, kde Louise pošle k zemi. Joe to nezabalil a v osmém kole oplatil stejnou mincí „Buldogovi z Bergenu“. Braddock se snažil, co to šlo, ale z downu se již nedostal. Joe Louis tak mohl slavit své první tituly NYSAC a NBA v těžké váze. Joe to však jako vítězství nebere a skrze média vyhlásil: „ Nebudu se cítit pravým vítězem a šampionem, do té doby, než porazím Maxem Schmelinga.“ – Vytyčil si jasné cíle Louis.

Joe Louis

Následovat muselo pár obhajob, než přišla vysněná odveta se Schmelingem. Jako první se šampionovi postavil velšský borec Tommy Farr, který přežil všech patnáct kol, ale padl jednoznačně na body. Následné obhajoby s Nathanem Mannem a Harry Thomasem skončili před limitem. Louis se konečně dočkal toho, po čem tolik prahnul. 22.6.1938 se utkává na Yankee Stadium v newyorském Bronxu s Maxem Schmelingem. V té době šlo o obrovskou událost a hlavně zde byl obrovský mediální zájem. Joe Louis jako zástupce Ameriky, hájící americké zájmy. Na straně druhé naturální Němec Max Schmeling, který hájil zájmy nacistického Německa a nadřazenost bílé rasy. Dlouho a neutichající madiální masáž vystřídal velmi krátký zápas, který skončil již v prvním kole knockoutem. Joe Louis mohl slavit ohromné vítězství a konečně zahnal noční můru, která ho tak tížila. Slavný kytarista „Little Bill“ Gaither napsal velmi slavnou píseň „Champ Joe Louis“ hned druhý den ráno. Z teprve čtyřiadvacetiletého mladíka se stala obrovská zářící hvězda USA. A to nejlepší mělo stále teprve přijít.

Joe Louis

Dalším pánem na holení byl John Henry Lewis, bývalý to šampion těžké váhy. I ten tvrdě narazil a úplně stejně jako Schmeling skončil již v prvním kole. Celkově se Lewis objevil na podlaze ringu třikrát. Joe Louis začíná získavat auru neporazitelného muže. V prvním kole skončil i další Louisův soupeř, Jack Roper. Tony Galento byl dalším borcem, co se utkává s šampionem. Ovšem tentokrát Louis narazil. Galentovi se podařilo v prvním kole chytit skvělým úderem Louise a ten se začal potácet po ringu. V přestávce to Joe vydýchal a v druhém kole posílá soupeře do downu. Ve třetím kole přebírá iniciativu Galento a tentokrát on šampiona pošle k zemi, ale Louis vstává a ve čtvrtém kole definitivně Galenta knockoutuje. Velmi vydařená čtyř kolová řež, který šampionovi dala zabrat. Velmi zajímavý souboj odboxuje Louis i s Arturo Godoyem, který s šampionem uválčí bodový verdikt split decision. Rozhodčí Tommy Shortell dal vyhrát Godoyovi hned deset z patnácti kol. Avšak tento verdikt se považoval za směšný. Dokonce i New York Times tento verdikt tehdy označil za milný a úplně zcestný. Většina reportéru a boxerských expertů vidělo duel jasně 10:5 ve prospěch Louise. Godoy dostal možnost na reparát, bohužel v odvetě padl technickým knockoutem v osmém kole.

Joe Louis

18.6.1941 se utkává s šampionem polotěžké váhy Billym Connem a tento zápas je označen, za jeden z největších zápasů historie boxu. Conn byl jednoznačně menším mužem, ale jeho velký výhoda byla v rychlosti, kde Louis úplně nestíhal. Conn tak celý zápas postavil na taktice hit and run, tedy udeř a uteč. Boj z ústupu mu skoro vyšel, protože po dvanácti kolech vedl jasně na body a Louis vypadal celkem bezradně. Bohužel pro Conna přichází ve třináctém kole šok. Dva krásné údery z šampionovi pravačky přesně nacházejí bradu soupeře a je konec. Po velmi vydařeném průběhu končí Billy Conn čelistí dolů a jeho možnost šokovat svět vyšuměla do prázdna. Svoji šanci na reparát dostane o pět let později. Ovšem ani tuto šanci nezužitkuje a tentokrát zcela jasně prohrává v osmém kole knockoutem. Connův výkon je novináři oceněn jako fiasko roku. Vraťme se ještě o pár let zpět.

Od roku 1942 až do roku 1945 nastupuje Joe Louis na povinnou vojenskou službu ve druhé světové válce. Následný odjezd do Evropy, kterou skoro celou procestuje, jak s bojujícím vojskem, tak i s boxerskými exhibicemi. V roce 1944 se dokonce upisuje fotbalovému klubu FC Liverpool, jako právoplatný hráč tohoto celku. Během těchto let se Louis stává mluvčím pro armádu. Po svém návratu z armády již není to co býval. Vypadá pomalejší a jeho údery již nejsou tak ničivé, jako bývaly dříve. Joe Louis je již za svým sportovním vrcholem. Otázkou je jen, jak dlouho na tomto vrcholu ještě vydrží, než jej někdo udolá. V roce 1946 se očekávalo, že se to podaří Tamimu Mauriellovi, který si titulový rozstřel zasloužil pěti brutálními knockouty v řadě, ale ten kdo s tím počítal se šeredně spletl. Louis dostal Mauriella do provazů v prvním kole a nemilosrdně jej tam zničil. Nepovedlo se to ani Jersey Joe Walcottovi o rok později. Jersey Joe sice dokázal dostat šampiona do počítáni v prvním a čtvrtém kole, ale i tak padl těsně na body. O půl roku později přišla na řadu odveta, ve které Walcott padl knockoutem v jedenáctém kole. Po tomto zápasu, tedy roku 1948, oznámil Joe Louis odchod do boxerského důchodu, který mu vydržel pouhé dva roky.

27.9.1950 se Joe Louis vrací opět do ringu a hned proti mistru světa Ezzardu Charlesovi, který vyhrál tento uvolněný titul právě po Louisovi. Bývalý šampion vypadá dobře živený a má již nějaké to kilo navíc. Nepůsobí již takovým rychlým dojmem a zřejmě to zapříčinilo jeho druhou prohru kariéry. Charles dominantně obhájil svůj titul a porazil bývalého šampiona jednoznačně na body. Louis to však nevzdal a vyhrál ještě osm duelů, většinu z nich však pouze na body. Joe Louis už nebyl taková mašina jako dříve a věk jej nejspíše na dobro dohnal. To potvrdí i Louisův poslední souboj s Rockym Marcianem. Mladší a dravější Marciano poslal Louise dvakrát v osmém kole na podlahu ringu a i když se bývalý šampion dokázal zvednout, rozhodčí Rudy Goldstein raději duel ukončil, než aby duel skončil tragicky. Následně se Louis rozhodl na dobro s boxem skončit. Před rokem 1981, kdy Louis zemřel, bojuje se zdravotními potížemi. Dokonce podstoupí několik operací, které mu zaplatí jeho nejlepší kamarád Frank Sinatra, ale není to nic platné. Do konce svého života se stačí ještě spřátelit s Maxem Schmelingem, který mu zaplatí celý jeho pohřeb. 12.4.1981 Joe Louis umírá. Jeho tělo je pochováno na Arlingtonském národním hřbitově, se všemi vojenskými poctami, které Louis dostal. Sportovní komentátor Jimmy Cannon napsal o Lousovi následné. ” Joe Louis byl přínosem své rase. Lidské rase!” – Díky za všechno velký šampione s velkým srdcem!

Joe Louis hrob