Boxerské Legendy: Evander Holyfield

Evander HolyfieldMáme zde sedmý díl na téma boxerské legendy, které vycházejí každou neděli ve 20 hodin. Nyní jsme se zaměřili na stále žijící americkou legendu, která psala historii křížové a těžké váhy. Dnes Vás čeká Evander „The Real Deal“ Holyfield.

Rodné jméno: Evander Holyfield
Alias: „The Real Deal“ nebo „The Warrior“
Váhová kategorie: Polotěžká váha, Křížová váha, Těžká váha
Počet zápasů: 57
Počet odboxovaných kol: 443
Datum narození: 19.10.1962
Místo narození: Atmore, Alabama, USA
Výška: 189 cm
Rozpětí paží: 198 cm
Profi debut: 15.11.1984 výhra na body nad Lionelem Byarm
Poslední zápas: 7.5.2011 výhra technickým knockoutem v desátém kole s Brianem Nielsenem

Zrození této legendy začalo 19.10.1962 v malém a tichém městečku Atmore ve státě Alabama. Velmi brzy se přestěhoval do Atlanty, což bylo o poznání větší město s daleko více možnostmi. Zde se také Evander usadil. Holyfield byl klidným člověkem již od útlého dětství. Nikdy neútočil na lidi, ale když někdo zaútočil na něj, okamžitě se bránil. Dokonce ten, kdo se opovážil jej napadnout, po druhé již stejný nápad nedostal. Velmi se to projevilo na jeho kariéře boxera a v momentě kdy se dostal mezi elitu, začali novináři nadávat a smutnit. Proč? Evander nikdy neměl problém s drogami, násilím a nikdy neporušil žádný zákon, který by jej dostal za mříže.

Nikdy nic neprovedl ani ve škole, kde snad neplácl ani spolužačku po zadku, nikdy se nerval a nevymýšlel žádné jiné klukoviny. Jak by se dal popsat Evanderův život? Škola a tělocvična. Tím jsme popsali celé dětství a dospívání Evandera Holyfielda. Radikální to změna oproti minulému Bernardu Hopkinsovi. Již v osmi letech začal s boxem a jeho život byl prakticky od té doby jasně předurčený. Evander je typ člověka, který se narodil jako válečník. Ve chvíli, kdy je bez války, tak umírá a šíleně se nudí, ale zase není to typ člověka, který by vyšel na ulici a mlátil bezbranné lidi. Takový byl i třeba Muhammad Ali. V amatérském ringu získával úspěchy, ale rozhodně nepatřil mezi ty největší hvězdy národního týmu USA.

Na olympijský hrách v Los Angeles, které se konaly v roce 1984, se dostal Holyfield bez problémů až do semifinále, zde bohužel narazil. Avšak ne na tvrdého soupeře, ale spíše na smůlu. Zde se střetává s Kevinem Barrym a s přehledem zápas kontroluje. Krizový moment nastává, když Barry již nemůže a rozhodčí dává pokyn Break, tedy stop. Rozjetý Holyfield nedokáže zastavit svůj útok a při jednom úderu, posílá Barryho na podlahu ringu. Rozhodčí okamžitě amerického mladíka diskvalifikuje a zároveň se velmi spekuluje o podrazu. Jaká to zajímavost, že rozhodčí, který duel ukončil je z Jugoslávie, stejně jako boxer, který se do finále již probojoval a kdo by byl těžší soupeř? Barry? Ne, ani omylem. Tuto skutečnost Evander velmi těžce nesl, jelikož on sám byl vychovávaný jako férový a čestný muž a takovéto gesto bylo proti jeho smýšlení.

Jeho hořkost nenapravila ani bronzová medaile, kterou si z olympiády odvezl. Bronz byl pro něj medailí poražených a on se tak vůbec necítil. Po tomto incidentu se rozhodl odejít do profesionálního ringu a v roce 1984 debutoval. Jeho soupeřem se stal Lionel Byarm. Ten překvapivě ustál všech šest vypsaných kol, ale o výhře Holyfielda nemohlo být pochyb. Naprostá zápasová dominance.

V té době panoval velmi špatný názor na křížovou váhu. Nikdo tuto váhu neuznával a boxeři v ní boxující byly jen odpad, který se schovával za váhový limit. Což pro borce, jako byl Holyfield, byla taky velmi těžká situace. Jemu samotnému se podařilo něco zcela nečekaného. Byl to Holyfield, který vdechl této váhové kategorii život do plic. Jeho zápasy lidi lákaly a měnili názory. Od roku 1984 až do roku 1986 absolvoval jedenáct zápasů a jen tři soupeři se dali nazvat taxikáři, nebo boxovacími pytli. Ostatní byly již kvalitní bojovníci, avšak pořádný křest ohněm přišel až v prvním titulovém zápase, kde Holyfield narazil na Dwighta Muhammada Qawiho. Zápas do dnes oceněný, jako historicky nejlepší zápas křížové váhy. Qawi byl kriminálník, oplývající brutální silou. Odseděl si pět a půl roku za ozbrojenou loupež.

Tento borec byl postrach a hodně tvrdý oříšek pro kohokoliv na světě. Leon Spinks jej sice porazil, ale celou dobu utíkal po ringu a trefoval jen jab, tedy zvolil taktiku udeř a uteč. Taková taktika byla Evanderovi abosolutně cizí. On byl pravý bojovník, který šel tvrdě za svým, ať cena byla jakkoliv vysoká. Takováto taktika pro něj byla ponižující a absolutně nepřijatelná. S Qawim odboxoval brutální zápas a každý z nich byl připravený raději zemřít, než ustoupit. Boj skončil po vyčerpávajících patnácti kolech a slavit mohl Holyfield, který dokázal Qawiho porazit velmi těsně na body.

Jeho jízda profiringem pokračovala. Padl Henry Tillman i šampion IBF, Ricky Parkey, který vydržel jen tři kola, než jej Holyfield zničil. 5.12.1987 došlo na odvetu s Qawim. Již na první pohled bylo jasné, že jej Evander v prvním zápase zlomil a nyní dílo zkázy dokončil ještě dříve. Nyní Qawiho knockoutoval a to hned ve čtvrtém kole. Všem lidem a fanouškům, kteří sledovali tento zápas, naskočila okamžitě myšlenka. Když takového zuřivého býka, jako je Qawi, dokázal zastavit ve čtvrtém kole a dvakrát jej porazit, tak to samé může dokázat i s Mikem Tysonem, v té době šampionem WBC, WBA a IBF v těžké váze. Ať to bylo jakkoliv, Mike Tyson neměl příliš popularitu u amerického publika, které čím dál více tíhlo spíše k Holyfieldovi.

Ten tak trochu připomínal Joe Louise a toho americké publiku přímo milovalo. V roce 1988 se střetl Holyfield s nedoceněným šampionem organizace WBC, Carlosem De Leonem. Leon ovšem bitvu zabalil v osmém kole a rozhodčí duel musel odmávat. Ke svým pásům WBA a IBF mohl borec, přezdívaný „Warrior“, tedy „Válečník“, přidat i další titul WBC.

Již velký panovník Julius Caesar pravil, že je lepší býti prvním v galské vesnici, než li posledním v Římě. Křížová váha byla tak trošku galskou vesnicí a jelikož zde Evander dosáhl všeho, čeho dosáhnout mohl, rozhodl se přejít okamžitě o váhovou kategorii výše. Tedy do nejprestižnější královské divize. Dalo by se říci, že životopis Holyfielda je jako životopis vojáka. Život skoro žádný, jen samé bitvy, které vyhrával s profesionální dokonalostí a precizností. Oproti tomu Mike Tyson, nezpochybnitelný král těžké váhy a zvíře, již začal tropit skandály. Američané velmi rychle přilnuli k myšlence a spíše přirovnání Holyfielda k nudnému, ale kladnému hrdinovi.

Mike Tyson byl zase velmi rychle zaškatulkovaný jako brutální a nespoutatelný záporný zmetek. Nyní to tak úplně nevypadá a Evander Holyfield je braný za jednoho z největších boxerů všech dob a žijící legendu, ale v osmdesátých letech bylo vše jinak. Novináři o něm nepsali hezky. Byl to moc malý, hubený kluk, který nikdy nemohl soupeřit s takovým monstrem, jakým byl Tyson. Navíc novináři Tysona milovali, jelikož co den, to nějaký průšvih. Kdežto Holyfield slušně zdravil, nikdy nepohrdl žádným rozhovorem, nebo autogramem, chodil všude včas a neustále si s sebou nosil jídlo a doplňky stravy. Také hodně mluvil o dietách a tréninku. No hodně zajímavá témata pro novináře, hlavně v porovnání s fetovacími večírky Tysona.

Velký výsměch sklidil Holyfield, když sestavil svůj vlastní tým, který mu měl pomoci dosáhnout klasické nátury těžké váhy. V týmu měl kulturisty, dieotology, specialisty na stravu a trenéři na kondiční přípravu. V té době Holyfield přeskočil dobu, protože toto nebyl obvyklý jev. I tak nastoupil do zápasu v těžké váze dříve, než stačil nabrat svalovou hmotu.

16.7.1988 se střetl s velmi kvalitním borcem Jamesem Tillisem. Po pěti kolech bylo hotovo. 91 kilo vážicí Holyfield, který nevážil ani zdaleka tolik, co ostatní těžké váhy, si poradil se svým soupeřem celkem hravě a bez váhového progresu. Další zápas boxoval o čtyři měsíce později s Pinklonem Thomasem. Sedm kol bití a utrpení pro Thomase, které ukončili sekundanti v jeho rohu. Ti, byly jednomyslného rozhodnutí Thomase již dál nepouštět, jelikož soda, kterou dostával od Holyfielda, byla zkrátka neúnosná a na hranici lidského života. Media však neuznala Evanderovi kvality a veškeré zásluhy připsala opět Tysonovi, který se s Pinklonem Thomasem střetl o půl roku dříve.

Tyson Thomase doslova popravil a pro média byl Holyfield jen poslední kapkou ve výdrži Pinklona Thomase. Dle veškerých názorů byl Evander stále jen malým chlapem bez úderu a všichni byly názoru, že na těžkou váhu zkrátka nemá úder, což by se mu proti velkým a dobrým borcům mohlo vymstít. I tyto kritiky Holyfield umlčel. 15.7.1989 se střetl s velmi kvalitním borcem těžké váhy, Adilsonem Rodriguesem. Ke vší smůle Rodriguese duel skončil v druhém kole knockoutem. Nic zvláštního řeknete si. To by ovšem nesměl Holyfield trefit svého soupeře tak, že ten se nedokázal postavit na vlastní nohy ještě pěkných pár minut a jeho roh měl co dělat, aby jej dokázal vůbec dotáhnout na stoličku. Smlouva s Tysonem byla již na spadnutí a prakticky byla i podepsaná na rok 1990, ale dodatek smlouvy zněl jasně: „ Nikdo nesmí prohrát do doby tohoto zápasu, tedy ani Tyson ani Holyfield.“

Evander Holyfield vs Mitt Romney

Holyfield svůj těžký zápas s Alexem Stewartem zvládl, i když jej soupeř dostal do problémů. To, že by padl, Tyson s Douglasem, nebylo možné. Pravděpodobnější by bylo, že vás přejede ruská ponorka na přechodu pro chodce v New Yorku. Pohra Tysona zkrátka nepřipadala do úvahy ani jednoho z fanoušků či novinářů. Evander nelenil a koupil si lístky do Tokia, aby naposledy viděl Tysona v akci před jejich duelem a mohl si tak načíst nějaké zajímavosti z jeho stylu. Bohužel Evander viděl jen to, jak jeho šance střetnout se s Tysonem odplouvá do dalekých krajin, jelikož jej v desátém kole senzačně poráží Douglas.

Zápas o tituly mistra světa tedy Holyfield odboxoval s Douglasem a ve třetím kole jej tvrdě knockoutoval. Byl tedy znám nový král těžké váhy, kterého stejně nikdo nebude uznávat do té doby, než porazí „Železného Mika“. Což byl možná i nadlidský úkol. Proto si zatím Holyfiled vybral za svého soupeře, již dvaačtyřicetiletého George Foremana. Ten ustál s Holyfieldem všechna vypsaná kola, ale nutno dodat, že byl bit, jako nezralé žito. Spíše zůstával rozum stát nad tím, jak mohl všechny ty rány Foreman ustát. Poradil si i s fantastickým Larrym Holmesem, kterého rovněž jednoznačně na body. Poprvé dokázal Holyfielda ukončit až Riddick Bowe. Ve velmi vyrovnané bitvě dokázal strhnout bodový verdikt na svoji stranu a v devětadvacátém utkání připravil Evanderovi první prohru kariéry.

Evander Holyfield vs Mitt Romney

S Mikem Tysonem se Holyfield střetává až v roce 1996, tedy až po té, co byl Tyson zavřený ve vězení. I tak to tomuto duelu neubralo nikterak na kráse. Tyson se vrátil ve velkém stylu a šampiona organizace WBC, Franka Bruna a šampiona organizace WBA, Bruce Seldona zničil před limitem. Do duelu s Holyfieldem nastupoval jako šampion organizace WBA, jelikož mu WBC titul odebrala z důvodu, že nechtěl nastoupit proti povinnému vyzyvateli Lennoxu Lewisovi. Zápas, který se konal dne 9.11.1996 jasně opanoval Holyfield. Tysonovi nedal žádnou šanci a v jedenáctém kole jej porazil technickým knockoutem. Okamžitě se spekuluje o odvetě.

Ta přichází o necelý rok později. Avšak do dějin se zapisuje spíš jako bizarní duel. Tyson ve třetím kole nevydrží tlak a Holyfieldovi ukusuje část ucha, kterou okamžitě plive na podlahu ringu. Tyson byl tedy ve třetím kole diskvalifikovaný a fanoušci se bohužel nedočkali žádné krásné bitvy. Holyfield následně ničí i Michaela Moorera v osmém kole. Moorer byl během tohoto zápas pětkrát na podlaze ringu. Následoval dvojzápas s šampionem organizace WBC, Lennoxem Lewisem. První duel se uskutečnil v roce 1999 a skončil remízou. Velmi spornou remízou, abych byl konkrétní. Většina lidí viděla vyhrát Lewise. Holyfield svůj špatný výkon omluvil problémy se žaludkem a křečemi v dolních končetinách. Odveta tedy byla jediné řešení, jak oba kohouty rozsoudit.

I v druhém zápase tahal americký „The Real Deal“ za kratší konec. Lennox předvedl dominantní výkon a Holyfielda porazil opět na body. „ Cítil jsem bolest a celkově jsem se cítil nemocný, ale podle mě jsem opět vyhrál.“ – Hlesl zklamaně po boji Holyfield. V roce 2000 byl odebrán titul WBA Lewisovy za to, že jej nechtěl obhajovat proti Davidu Tuovi a raději zvolil zápas s Michaelem Grantem. O uvolněný titul dostal šanci bojovat Holyfield a jeho soupeřem se stal Američan s hispánskými kořeny, John Ruiz. Kdo by čekal, že z toho bude povedená trilogie, která ani na svém konci nebude mít jasného vítěze.

Tyson vs Holyfield

První zápas kontroverzně ovládl americký „The Warrior“, který svůj nemastný a neslaný výkon svedl na protržený ušní bubínek z úvodních kol. Ovšem ani následující výkony v dalších dvou zápasech nestáli za řeč a jen potvrdili to, že první výsledek byl opravdu kontroverzní. Druhý souboj ovládl těsně na body Ruiz a ukradl tak Holyfieldovi titul WBA, aby jej následně obhájil ve třetím společném duelu. Nikoliv však vítězstvím, ale remízovým verdiktem. I rok 2002 začal pro Holyfielda slibně. 1.6.2002 se utkal s Hasimem Rahmanem a vítěz měl mít právo vyzvat šampiona Lewise. Holyfield vedl jasně na body, avšak bodový rozhodčí se ke své práci dostali o pár kol dříve než bývá zvykem. V osmém kole se objevila obrovská podlitina na Rahmanově čele, která vznikla po střetu hlavami a jelikož vedl na body Holyfield, rozhodlo se o jeho vítězství technickým rozhodnutím, tedy dobodováním.

O šest měsíců později dostal Evander Holyfield možnost stát se po páté šampionem. Uvolněný titul IBF čekal na svého majitele, který měl vzejít z duelu Evandera Holyfielda a Chrise Byrda. „Rapid Fire“ jak si Byrd přezíval duel jasně opanoval na body a nedal Holyfieldovy žádnou šanci. Nyní to vypadalo na konec kariéry hvězdného Američana, který ve svých dvaačtyřiceti letech byl zjevně za svým vrcholem.

Wladimir Klitschko a Evander Holyfield

Kdo by si pomyslel, že jeho kariéra bude pokračovat, i s nějakými přestávkami, ještě devět let. Bohužel vše má své překážky a po porážce od Byrda následovala brutální prohra z rukou Jamese Toneyho, když v devátém kole Holyfieldův roh raději hodil ručník. O rok později prohrává i s Larrym Donaldem, což není úplně špičkový borec. Následuje tak dvouletá pauza a kde kdo již Holyfielda odepsal. Sám „The Warrior“ to tak ale ještě necítí a ve věku čtyřiačtyřicet se vrací opět mezi šestnáct provazů. 18.8.2006 se vrací do ringu proti Jeremymu Batesovi, kterého brutálně zničil ve druhém kole. Ringový sudí byl donucen ukončit Batese, jelikož Holyfield trefil brutální kombinaci deseti úderů a každý z nich našel přesně svůj cíl.

17.3.2007 se postavil do ringu proti portorické hvězdě Fresu Oquendovi. Toho zdolal na body a ujal se pásu USBA, který ho měl posunout k titulovým zápasům o prestižní pásy. Během půl roku si dokázal poradit s Vinnym Maddalonem a Lou Savaresem následovat měl souboj o titul mistra světa WBO.

Majitel titulu WBO, Sultan Ibragimov, zvládl svoji obhajobu perfektně a nedal Holyfieldovi žádnou šanci. Možnost získat světový titul ještě jednou v obrovsky bohaté kariéře, dostal Evander o rok a dva měsíce později. 20.12.2008 se střetl s obrovitým majitelem titulu WBA, Nikolayem Valuevem a nutno dodat, že si Holyfield docela věřil. „ Budu bojovat a stanu se ještě jednou mistrem světa. Napíšu o tom i knihu.“ – Nechal se slyšet před zápasem Holyfield, který navážil 97.2 kilogramu.

Evander Holyfield

Jeho sok navážil o maličko víc. Váha se zastavila na čísle 141 kilogramů u obrovitého Rusa. Vypadalo to, že Valuev si s menším Holyfieldem pohraje a zapíše si tak skalp cenného jména. Opak byl však pravdou. Valuev sice vyhrál, ale více než kontroverzním způsobem. Jeden rozhodčí duel ohodnotil, jako remízový další dva se přiklonily k těsné, ale zasloužené výhře Valueva, což zvedlo velkou vlnu kritiky mezi odborníky. Ti viděli Holyfielda jako jasného vítěze a dožadovali se odvety, na kterou bohužel nikdy nedošlo. Valuev svůj další souboj prohrál s Britem Davidem Hayem a ukončil svoji bohatou kariéru. Evander tak stihl odboxovat ještě tři duely se stejnými veterány, jako byl on sám.

Evander Holyfield

Franse Bothu ukončil v kole číslo osm, duel se Shermanem Williamsem se vyhlásil jako No Contest. Oba borci se srazily hlavami a Holyfield v druhém kole utrpěl po této srážce cut na levém oku. V posledním duelu vyprovodil Briana Nielsena technickým knockoutem v desátém kole a nadobro ukončil svoji profesionální kariéru. Nyní dělá hlavního poradce vycházející čínské hvězdě těžké váhy, Zhang Zhilei. Díky za tvoji kariéru šampione a také díky, že jsi všem dokázal, jak velký jsi doopravdy byl.