Boxerské Legendy: Bernard Hopkins

Bernard HopkinsMáme zde šestý díl na téma boxerské legendy, které vycházejí každou neděli ve 20 hodin. Nyní jsme se zaměřili na stále žijící americkou legendu, která psala historii. Dnes Vás čeká Bernard „Executioner“ Hopkins!

Rodné jméno: Bernard Humphrey Hopkins Jr
Alias: The Executioner a v posledních utkáních si říkal The Alien
Váhová kategorie: Střední váha a Polotěžká váha
Počet zápasů: 67
Počet odboxovaných kol: 514
Datum narození: 15.1.1965
Místo narození: Filadelfie, Pensylvanie, USA
Výška: 185cm
Rozpětí paží: 191cm
Profi debut: 11.10.1988 – Prohra na body s Clintonem Mitchellem
Poslední zápas: 17.12.2016 – Prohra knockoutem v osmém kole s Joe Smithem Jr.

Bernard Hopkin se narodil 15.1.1965 v poměrně drsných podmínkách města Filadelfie. Poměrně brzy pochopil, že v životě bude potřebovat jen dvě věci. Jeho pěsti a jeho rozum. On sám je příkladem boxera, který se narodil ve velmi tvrdých, až surových podmínkách, ze kterých se dokázal dostat a dokázal stanout až na vrcholu. Stal se nesporným králem střední váhy, kde svoje mistrovství obhájil dvacetkrát. Ano čtete správně. Neuvěřitelných dvacet úspěšných obhajob titulu mistra světa. Střední váze vládl od roku 1994 až do roku 2005, ale pojďme postupně. Jeho život nebyl ihned nejrůžovějším místě na světě.

Bernard Hopkins vs Joe Smith

Americké ghetto není zrovna ideálním místem pro život. Zde snadno spadnete do nejrůznějších problémů od vražd, přes loupeže, až po drogy a prostituci. Jdete po chodníku, který někomu patří? Dotýkáte se něčeho, co není Vaše? Chyba, která se v ghettu jen tak neodpouští a více než jindy zde platí pravidlo „silnější přežije“. Každý moudrý člověk na zemi by Vám řekl, že pokud tam nemusíte, tak tam radši nechoďte, protože si zaděláváte na solidní problém. „ Občas se najde někdo, kdo se z toho místa dostane a žije lepší život, ale moc lidí tam Harward nevystudovalo.“ – Okomentoval prostředí, z kterého pochází, sám Hopkins.

On sám poznal, jak tvrdý život je. Od mala si zakládal na reputaci velmi drsného a tvrdého chlapce, který se uměl perfektně rvát a šlo mu to tak skvěle, že ostatní děti za ním chodily, aby je chránil od jiných zlých hochů. Malý Bernard se tomu nebránil a za malý poplatek ochránil kohokoliv, kdo si o to řekl.

Bernard Hopkins vs Joe Smith jr

Kolik by Vás taková ochrana od mladého Hopkinse stála? Pár centů, nějaké cennosti nebo jídlo. Avšak i jeho ceny rostly. S každou vyhranou bitkou se stával tvrdším a tvrdším válečníkem, ze kterého měl každý strach a čím více strachu, tím větší cena za ochranu. Jeho život se však změnil, když poznal chlápka jménem Jazz. Tento chlapík byl vysloužilý policista, který svoji starou hospodu přebudoval na tělocvičnu pro dospívající chlapce. Jazz zde vyučoval box a vítal zde chlapce, kteří se nechtějí jen tak ledabyle potloukat po okolí, ale chtějí něčeho dosáhnout. Jazz byl Bernardův velký vzor a jeho tělocvičnu přímo miloval.

Nejvíce měl rád, když Jazz uspořádal turnaje v boxu, které se konaly na různých jarmarcích, či výstavách. „ Za odměnu jsme vždy chodili do McDonaldu a skvěle jsme se tam najedli.“ – Vysvětluje svoje nadšení Hopkins. Čas plynul a Bernard byl starší a starší. Vybíral si spíše ulici než chodit do školy a navíc potřeboval více peněz. Vybírání poplatků za ochranu už bylo málo a tak se rozhodl pro loupeže.

Bernard Hopkins vs Joe Smith

Bernard byl tak obávaným, že lidé když jej potkávali na ulici, tak ihned odevzdávali vše, co měli. Pokud se tak nestalo, bylo zle. Nejhorší co Vás mohlo napadnout, bylo jej vyzvat na bitku. To byl velmi špatný nápad, který končil většinou v nemocnici. Jediný, kdo se Hopkinse nemusel bát, byly ženy. Ženám nikdy neublížil a nikdy žádnou ani neokradl, to bylo jeho pravidlo a priorita. „ Jednou skončíš za mřížemi synu.“ – Toť slova matky, na které mladý Bernard nebral žádný ohled.

Netrvalo dlouho a její slova se vyplnily. Za drobné i velké krádeže byl nejednou zavřen v nápravném zařízení pro náctileté, které následně vystřídalo opravdové vězení. V sedmnácti letech byl odsouzen na osmnáct let vězení. Nyní se nacházel na prahu, kde jej pouhý krok dělil od světa, který obývali násilníci, vrazi, dealeři, pasáci a další individua, které si jen dokážete představit. Většina chlapů byla tak o deset až dvacet let starší a mohli mladého Bernarda kdykoliv zbít, znásilnit a nebo klidně i zabít, ale už nebylo cesty zpět.

Bernard Hopkins

Co dělat ve chvíli kdy Vám je sedmnáct a ocitnete se v takovém prostředí? „ Nesmíte ukázat strach. Musíte kontrolovat svoje emoce a ukázat, že máte vše pod kontrolou, i když víte, že nemáte. Musíš si být jistý chůzí, chováním, gesty, mimikou, mluvou, prostě vším co děláš. Musíte ukázat koule, jen to ti pomůže přežít a pokud to neuděláš, tak máš velikej malér. Končíte!“ – Popsal svoje pocity z vězení Hopkins.

Tam se také následně stal šampionem v boxu, což vězení umožňovalo a konaly se zde oficiální turnaje, na které dohlíželo vedení věznice. Za pět let a šest měsíců Hopkins opouští vězení. Jeho trest byl zkrácen a on se může vrátit na svobodu. „ Opouštěl jsem to prohnilé zařízení s vědomím, že se tam nikdy nechci vrátit. Byla to zkušenost a sakra tvrdá zkušenost, ale nikdy jsem se tam nechtěl vrátit. Bylo to, to nejhlubší, nejšpinavější a nejprohnilejší dno, co jsem kdy zažil.“ – Vzpomínal Hopkins.

Bernard Hopkins

Nyní Bernard věděl, co nikdy nechce zažít, ale také věděl, čeho chce dosáhnout. „ Stát se mistrem světa, to je jasné.“ – Vzpomíná s úsměvem na tváři jeden z nejdrsnějších mužů planety. Musel si zabezpečit jídlo a živobytí a box byl přesně ten prostředek, jak toho dosáhnout. Jeho debut mezi šestnácti provazy se příliš nezdařil. Hopkins prohrál na body s Clintonem Mitchellem a musel polknout hořkou pilulku. Pro někoho, jako je Hopkins, je velmi těžko přijmout prohru.

Trvalo rok a půl než se vrátil zpět do ringu a nutno dodat, že se vrátil jako úplně jiný boxer. Daleko lepší, cílevědomější a komplexnější, drtil jednoho soupeře za druhým. Od roku 1990 až do roku 1992 odboxoval neuvěřitelných dvacet soubojů a patnáct z nich ukončil před limitem.

Následoval boj o titul USBA s šampionem Powellem, který vydržel s Hopkinsem v ringu jen 21 vteřin. Na obzoru se rýsovalo střetnutí s Royem Jonesem Jr., které se prostě muselo stát. Událost, která píše dějiny boxu. Oba borci si to rozdali o uvolněný titul IBF. Na jedné straně stříbrný medailista z olympijských her, na straně druhé trestanec, deviant, násilník, který chodil do ringu v masce kata. Duel se uskutečnil v roce 1993 a Hopkins si ho moc neužil. Prohrál na body a byla to velmi tvrdá a ponižující porážka.

Bernard Hopkins

Ovšem nyní nepotřeboval obávaný kat delší pauzu, aby rozdýchal prohru. Vrátil se do ringu ihned a v průběhu roku zničil hned čtyři soupeře. Knockoutoval Roye Ritchieho, Wendella Halla a Melvina Wynna. Na body si poradil i s Lupem Aquinem. Následně se na Hopkinse usmálo štěstí. Jones se rozhodl uvolnit svůj titul IBF a přemístit se o váhovou kategorii výše.

Ovšem rodáka z Filadelfie nečekalo nic jednoduchého. 17.12.1994 se střetl se Segundem Mercandem a byl to velmi tuhý a vyrovnaný boj. Hopkins se dvakrát objevil na podlaze ringu, v pátém a sedmém kole, ale nevzdával to a bojoval srdnatě dál. Nakonec se muselo rozhodovat bodově a rozhodčí byly toho názoru, že Hopkins boj vyrovnal alespoň na remízu.

Odveta se nesla v úplně jiném duchu. Hopkins jasně dominoval a Mercando nemohl najít recept na velmi rychlého Američana. Vše nakonec skončilo knockoutem v sedmém kole a Hopkins mohl slavit svůj první titul mistra světa ve střední váze.

Následovalo několik obhajob, které Hopkins zvládl na výbornou a rozhodně ve výčtu jmen, které porazil, nenajdete slabého soupeře. Naleznete tam například Glena Johnsona nebo Syda Vanderpoola. Avšak to nejlepší mělo teprve přijít.

Turnaj šampionů, který organizoval slavný Don King, měl být tím pomyslným vrcholem všech vrcholů. Na jeho základě měl být stanovený absolutní šampion střední váhy, vlastnící všechny světové tituly. Všichni se velmi divili, když Hopkins, který absolutně nedůvěřoval promotérům, podepsal tento kontrakt s Donem Kingem. Šikovný Američan si dokázal vše spočítat a vycítil obrovskou šanci stát se nesporným šampionem. Tím byl v té době Felix Trinidad Jr..

Nikdo se nedokázal představit, že Hopkins může zvítězit a porazit tak nesporného krále střední váhy. Jen on sám věděl, že na tuto metu má. Ve chvíli kdy v eliminačním turnaji porazil Felix Trinidad svého soka Williama Joppyho a Bernard Hopkins porazil Keitha Holmese, svět se nemohl dočkat sjednocujícího souboje.

Mazák Hopkins moc dobře věděl, že pokud chce Trinidada porazit musí ho vyhodit z rovnováhy a koncentrace. Na tiskovou konferenci doběhl s portorickou vlajkou (Trinidad je Portoričan) hodil ji před Felixem na zem a zuřivě po ní začal šlapat. To samé předvedl i při otevřeném sparingu, kdy před deseti tisíci portorických fanoušků udělal to samé. Hodil vlajku na zem a pošlapal ji. To Trinidada tak šokovalo, že byl naprosto mimo realitu. Hopkins vsadil všechno na jednu kartu, která se jmenovala „ Co mě ulice naučila“ a nutno dodat, vyplatilo se.

Absolutně rozhozeného Trinidada zmlátil tak, že jeho otec musel ve dvanáctém kole hodit ručník a Hopkins tak mohl slavit vítězství technickým knockoutem ve dvanáctém kole. Nad hlavu vyzvedl pásy WBC, WBA super a IBF. Následovaly výhry nad Danielsem, Hakkarem, Joopym a Allenem a začala se rýsovat bitva s mexickou legendou Oscarem De La Hoyou.

Ten nevypadal v nové váhové kategorii nikterak přesvědčivě a proroctví se naplnily. 18.9.2004 se ocitl Oscar De La Hoya na podlaze ringu v devátém kole, po brutálním úderu na játra a už nedokázal vstát. Tím se stal devatenáctou obhajobou Hopkinse a přenechal mu i jeho titul WBO. Hopkins mohl tedy do své sbírky přidat i poslední čtvrtý titul. Své tituly obhájil i po dvacáté. 19.2.2005 si hravě poradil s Howardem Eastmanem, kterého zničil ve dvanácti kolech jednomyslně na body. Bohužel následně nestačil dvakrát na Jermaina Taylora a musel odevzdat všechny své tituly do jiných rukou.

Hopkis se rozhodl nepokračovat ve střední váze a přestoupil do váhy polotěžké, kde chtěl opět bojovat o tituly. Zde porazil i v pokročilém věku velká jména. Například Antonia Tarvera, Ronalda Wrighta a Kellyho Pavlika.

V odvetě porazil i svého velkého rivala Roye Jonese Jr., kterého jednoznačně přejel na body. V neuvěřitelných pětačtyřiceti letech se postavil do dalšího titulového souboje s Jeanem Pascalem. 18.12.2010 z toho byla jen remíza. Následnou odvetu Hopkins zvládl a porazil kanadského boxera jednomyslným bodovým rozhodnutím a rozhodně nehodlal končit. V roce 2014 poráží kazašského boxera Beibuta Shumenova a stává se tak nejstarším mistrem světa.

Následně jej poráží ruský „Krusher“ Sergey Kovalev a v rozlučkovém zápase padl i s mladičkým Joe Smithem Jr. a v jedenapadesáti letech se rozloučil se svojí bohatou osmadvacet let trvající kariérou. Hopkins jako by nezestárl, v jeho očích je stále vidět ten samý oheň jako při jeho prvním profesionálním zápase. Bez ohledu na to, jak skončila kariéra, „Mimozemšťana“ a „Kata“ v jednom, je potřeba zdůraznit, že Hopkins je jednou z největších legend boxu, ale i ohromnou motivací. Důkazem toho, že pokud chcete, můžete se dostat z bahna až na vrchol. Díky Bernarde Hopkinsi, díky za to, co jsi pro box udělal a díky za to jaký jsi!